- psi mají podobné sociální struktury a tendence jako lidé, což nám pomáhá porozumět jejich chování.

- mnozí lidé mylně zacházejí se svými psi jako se svými dětmi, ačkoliv dobře vědí, že jde o různé živočišné druhy.

- psi silně touží být s ostatními. Pokud pociťují nedostatek sociálního kontaktu, mohou utéct, nebo se začnou projevovat trochu exhibicionisticky, aby přitáhli pozornost majitele a přiměli jej reagovat

- nosní sliznice psa, která rozlišuje různé pachy má téměř 37x větší rozlohu než lidská

- části mozku psa, které vyhodnocují pachové signály přicházející z nosu, jsou mnohem větší a složitější, než jsou odpovídající části lidského mozku

- pro bojácné psy je často příliš obtížné číst a vysílat signály, což leckdy vede k soubojům

- vrtící se ocas znamená, že je pes vzrušený. Ne vždy to ovšem znamená, že pes je přátelsky naladěn. Je třeba číst i z řeči dalších částí těla, než se rozhodnete přistoupit ke psu, který vrtí ocasem

- některé signály, např. poklona jako výzva ke hře, jsou stejné pro psy na celém světě. Patří k těm které jsou všem psům vrozené a jimž se nemusí učit

- dobře socializovaní psi se naučí své přirozené chování "doladit", takže ostatní psi je lépe přijímají

- ve srovnání s dětmi mají psi menší schopnost porozumět zvukům používaným jako signály. Poměrně dost práce jim dá pochopit výrazy jako "Sedni!" nebo "Ke mně!"

- pro psi je mnohem snadnější se naučit slovní povely, pokud jsou v průběhu výcviku doprovázeny gesty rukou. S postupujícím výcvikem lze gesta vynechávat.

- správný vůdce se stará o svou smečku, zajišťuje, aby její členové měli dostatek krmení a byli spokojeni. Ne vždy přistupuje na jejich požadavky a dovede být tvrdý a nekompromisní když je třeba. Rozhoduje, co a kdy bude smečka dělat. Musí mít dostatek moci, aby získal respekt bez neustálého používání násilí.

- hierarchie ve smečce divokých psů není stálá, ale mění se podle okolností. Z toho však vyplývá naděje pro ty majitele, jejichž pes je ovládá!

- submisivní štěňata a dokonce i dospělí psi někdy vypustí při zdravení výše postavených členů smečky či rodiny malé množství moči jako pachovou stopu na znamení, že neznamenají hrozbu.

- pes většinou získá vyšší postavení po vítězstvích v menších soubojích s jinými členy smečky, než by riskoval porážku ve větší bitce

- vytrvale a neústupně prosazujte vlastní požadavky, tím zlomíte soupeření psa, ať je jakkoliv ctižádostivý.

- vzhledem k tomu, že psi se snaží získat moc jinými prostředky než lidé, majitelé si jejich pokusů častou všimnou až když je pozdě!

- psi ve smečce mají mnohem větší tendence k pronásledování a k lovu než jednotlivci.

- už dva psi mohou vytvořit smečku. Spolu jsou natolik stateční a nebojácní, že se mohou pokoušet o věci, na něž by jako jednotlivci neměli odvahu.

- může být skutečný problém pro majitele, kteří chovají více psů, zejména pokud to jsou plemena se sklony k pronásledování běžců či cyklistů

- někteří psi dávají přednost hračkám, které se kutálejí, protože se za nimi rádi honí, jiní mají raději tvarované, které odskakují různými směry, protože připomínají pohyb živé kořisti.

- míčky na provaze, jež lze roztočit a odhodit, nebo hračky s vnitřním pohonem, které se mohou pohybovat rychleji, než by je člověk mohl hodit, umožňují rychlé pronásledování, které ocení zejména velmi činorodí psi.

- kosti a žvýkačky dokážou udržet pozornost psa po celé hodiny a jsou vhodným tréninkem pro jeho čelisti

- žvýkačky z buvolí kůže jsou někdy pro psa příliš tvrdé. Jeden konec hračky namočit do vody, aby změkl. Psovi bude více chutnat a bude se mu lépe žvýkat.

- psi by měli mít k dispozici dostatek žvýkaček, tím mu zabráníte okusovat koberečky, křesla a jiné nevhodné věci.

- předpokládáme, že psi jako domácí mazlíčci budou trávit většinu času klidným ležením, přerušeným jen krátkými procházkami. Bohužel je to proti jejich vrozeným pudům.

- mnohé problémy pramení z toho, že psi mají přebytek energie a snaží se zabavit způsobem, který se nám nezdá vhodný.

- hračky mohou docela dobře nahradit kořist - lze je vyhledávat ve vysoké trávě, honit a chytat, ale i bojovat s nimi, např. při přetahované

- někteří psi si své hračky zahrabávají, aby je schovali do bezpečí pro další dny

- většina psů má denně dostatek jídla, přesto však ceněnou potravu brání - žvýkačky, kosti, pamlsky, ale dokonce i krmení v misce

- přivlastňování potravy často začíná už ve vrhu, kdy štěňata bojují mezi sebou o dostatek jídla nebo o cenné kousky potravy.

- takovému chování lze zabránit. Naučit psa, že ruce dávají, nikoliv berou. Pokud si to vštípí od útlého věku, nebude pro něj nutné držet lidi v bezpečné vzdálenosti od toho, co má....

- psi své nadbytečné zásoby raději zahrabávají v přísném soukromí. Pokud je někdo vyruší, přenesou si kost či žvýkačku jinam.

- nutkání zahrabávat přebytky potravy je velmi silné. Psi, kteří nemají k dispozici měkkou zeminu, napodobují zahrabávání a posunování hlíny nosem i doma, třeba na dlaždičkách či na koberci.

- pokud pes nemá k dispozici přebývající potravu, kosti, hračky nebo žvýkačky, často si zahrabe něco jiného.

- někteří psi dávají přednost spaní pod něčím, co jim poskytuje ochranu . pod postelí, stolem, v boudě. Jsou to pozůstatky z dob, kdy žili volně, skrývali se před nebezpečím a štěňata vychovávali v doupatech.

 

převzato z knihy Pes a jeho řeč (Gwen Bailey)