Labradorský retrívr je poměrně mladé plemeno. Kynologičtí odborníci tvrdí, ze staršího plemene St. John'n Newfoundland a Lesser labrador. O exteriéru zmíněných dvou plemen se toho však moc nedochovalo. S určitostí víme, že kanadský poloostrov, po kterém labrador zdědil své jméno, není jeho pravlastí. Tou je pravděpodobně New Foundland. Na Novém Foundlandě existovalo plemeno zvané malý novofunlanďan. Byli to psi krátkosrstí, využívaní hlavně k různým pracem ve vodě. Angličan Hawker si přivezl ze svých cest několik těchto psů a pojmenoval je St. Joh'n Breed of New Foundland. Křížením těchto psů, wavy coated retrívra a pravděpodobně i pointera a foxhounda, vznikl labradorský retrívr.

 

V České republice se toto plemeno objevilo poprvé v roce 1970, a to ještě poměrně náhodou. Anglický lovec J.Bradley, zúčastňující se již několika let honů v českých bažantnicích, se v roce 1969 dostal po skončení honu do rozhovoru s ředitelem tehdejšího Lesního závodu Litovel panem Kučerou. Velice chválil naše hony, ale na druhé straně se divil, proč pro ně nemáme odpovídající plemena psů, proč využíváme jenom ohaře a ne retrívry. V té době byl pojem retrívr naší kybologické veřejnosti téměř neznámý. Na základě tohoto rozhovoru se pan J. Bradley rozhodl darovat řediteli Kučerovi 3 páry labradorů. Ten si labradory neponechal a předal je státním lesům, které je postupně přidělily na Lesní závody Židlochovice, Olomouc a Litovel. Kromě psů z Lesního závodu Litovel jim ale nebyla věnována patřičná péče, pravděpodobně z toho důvodu, že v této době byli labradoři často mylně považováni za "bouďáky", kteří v myslivosti nemají co dělat a nemohou nikdy nahradit krátkosrsté ohaře nebo české fousky. Omyl spočívá hlavně v tom, že schopnosti retrívrů jsou úplně jiné.

 

Protože na Lesních závodech Židlochovice a Olomouc došlo k úhynu feny i psa, bylo Státními lesy v roce 1975 rozhodnuto importovat z Anglie do republiky pár dvouletých labradorů určených pro veliké bažantnice. Stáří psů stanovili tak, aby byla zaručena co největší kvalita chovu. Bohužel však došlo k omylu. Místo psa a feny, kteří neměli být příbuzní, byli dovezeni bratr se sestrou. Tento sourozenecký par byl svěřen do péče Lesního závodu Litovel.

V té době vznikla v naší republice také první chovná stanice "ZPomoraví". Zde byla vržena první štěňata, vzešlá od matky Julie of Palgrave a otce Sandylands Marcuse. Tito dva jedinci se tímto stali zakladateli chovu labradorských retrívrů u nás.

 

     

Země původu: Velká Británie

Celkový vzhled: Silná konstituce, pevně svázaný, velmi aktivní se širokou lebkou, široký a hluboký hrudník, silná a dobře utvářená bedra a záď.

Charakteristika: Dobrá povaha, velmi agilní. Vynikající nos, ušlechtilá morda, milovník vody, adaptabilní, oddaný společník.

Povaha: Inteligentní, čilý, bystrý, poslušný a oddaný. Má laskavou povahu, bez agresivity nebo nevhodné bázlivosti.

Hlava a lebka: Lebka je široká s dobře utvářeným stopem, suchá bez masitých lící. Čelisti jsou středně dlouhé, silné a neseseknuté. Nos je široký, nosní otvory dobře vyvinuté.

Uši: Nejsou příliš velké ani těžké, visí dolů podél hlavy a jsou nasazeny spíše dozadu.

Oči: Středně velké, vyjadřující inteligenci a dobrou náladu, barvy hnědé nebo lískových oříšků.

Morda: Čelisti a zuby silné, skus perfektně nůžkový, tj. horní řezáky těsně překrývají spodní řezáky a rostou rovně s čelistí.

Krk: Suchý a silný.

Přední končetiny: Ramena jsou dlouhá, končetiny mají kosterní podklad, jsou od lokte k zemi, ať při pohledu zepředu nebo z boku.

Trup: Hrudník široký a hluboký s dobře klenutými a pružnými žebry. Hřbet je rovný. Bedra jsou široká, králka a siná.

Zadní končetiny: Záď dobře vyvinutá, osvalená, není zúžená, s dobře vyvinutým a pohyblivým kyčelním kloubem. Zadní končetiny jsou při pohledu zezadu rovné. Kravský postoj je zásadně nežádoucí.

Tlapy: Kulaté a silné, prsty sevřené, dobře klenuté, polštářky jsou tlusté a silné.

Prut: Výrazně charakteristický pro toto plemeno. Má být silný u kořene, zužující se ke konci, středně dlouhý, bez podsady, obrostlý hustou, krátkou, silnou a přilehlou srstí, působící dojmem popisu vydřího ocasu. Má být nesen vesele, ale nemá být otočen na hřbet.

Pohyb: Volný a plynulý, přímý a normální při pohledu zepředu i zezadu.

Osrstění: Výrazně charakteristické pro toto plemeno. Srst je krátká, hustá, podsada není zkadeřená, při dotyku ruky se jeví jako přiměřeně tvrdá.

Zbarvení: Jednotně černá, žlutá nebo čokoládově hnědá barva. Žlutá se vyskytuje v odstínech od světle smetanové po liščí červeň. Malé, bílé skvrny jsou přípustné pouze na předhrudí. Velikost: Ideální výška v kohoutku; psi 56-57 cm, feny 54-56 cm.